Lupénka, známá také jako psoriáza, je chronické zánětlivé onemocnění. Řadíme ji mezi takzvaná autoimunitní onemocnění, při kterých se imunitní systém člověka obrací proti vlastnímu organismu. Kromě kůže může nemoc později postihovat i nehty a klouby. Závažnost a projevy onemocnění se u jednotlivých pacientů liší a často se v průběhu času mění od lehké až po velmi těžkou formu. „Nejedná se sice o život ohrožující onemocnění, ovšem lidé s lupénkou mají například vyšší riziko rozvoje cukrovky a mezi nejvážnější komplikace spojené s psoriázou patří změny na kloubech a kardiovaskulární onemocnění,“ popisuje doc. MUDr. Monika Arenbergerová, Ph.D.
Podle lékařů jsou psoriázou postižena 2 až 3 procenta populace. V Česku máme zhruba čtvrt milionu pacientů. Nemoc propuká v jakémkoliv věku, nejčastěji ale u mladých lidí mezi 20. a 30. rokem života. Objevit se může i u malých dětí nebo starších jedinců. U psoriázy existuje genetická predispozice a spouštěčem nemoci může být celá řada faktorů, například stres, kouření nebo některé léky.
Od mastiček po injekce
Lupénka není vyléčitelná. Je ale velmi dobře léčitelná a pokud je nemoc včas diagnostikovaná a dojde k včasnému nasazení vhodné léčby, dokážou ji lékaři dostat pod kontrolu. „U lehčích forem se snažíme intervenovat místní léčbou v podobě různých roztoků nebo mastí. Rádi využíváme kyselinu salicylovou, někdy volíme kortikoidy, třeba v kombinaci s deriváty vitamínu D,“ říká dermatoložka Monika Arenbergerová. Pokud není dostatečně efektivní, může nastoupit systémová léčba ve formě tablet. Ta potlačuje vlastní zánět způsobující typické kožní projevy onemocnění. „Na rozhraní místní neboli topické léčby a systémové léčby je fototerapie, při které využíváme ozařování UVA nebo UVB zářením. Tato terapie je také velmi účinná,“ dodává lékařka.
Co ale pomáhá u jednoho pacienta, nemusí zabírat u druhého. Lékaři uvádějí, že ke vhodné léčbě se dostane včas jen necelých 5 procent pacientů s těžkým
průběhem nemoci, a to v průměru až po 22 letech od stanovení diagnózy a 10 letech nezhojené lupénky. V úspěšné léčbě lupénky mnohdy brání nesprávná či opožděná diagnóza. Překážkou může být malá informovanost některých lékařů a nedostatečně aktivní přístup pacientů, kteří po letech neúspěšné léčby rezignovali.
Medicína jde ale stále dopředu a pro pacienty se středně těžkou až těžkou lupénkou je tu takzvaná biologická léčba. „Tato léčba patří mezi takzvané cílené terapie. To znamená, že díky ní dokážeme zablokovat určité molekuly, které se podílejí na vzniku lupénky. Terapie neblokuje celý zánět, zaměřuje se jen na konkrétní malou část imunitního sytému, a není proto tak zatěžující a spojena s nežádoucími účinky,“ vysvětluje docentka Monika Arenbergerová.
Sledujte talk show Lupénka načisto
Lékaři mohou biologickou léčbu předepsat až po splnění několika podmínek. Pacient musí mít lupénkou postižených minimálně 10 procent těla a musí u něj selhat, nebo nebýt dostatečně efektivní, dva typy systémové léčby. Zvěsti o tom, že biologická léčba je velmi finančně náročná, a proto se k ní dostanou jen vybraní pacienti, už dnes nejsou pravdivé. „Nemáme problém tuto léčbu nabídnout všem pacientům, kteří splňují určitá kritéria. V zásadě platí, že kdo biologickou léčbu potřebuje, ten ji dostane,“ uvádí dermatoložka Monika Arenbergerová.
Důležité podle ní je, aby byli sami pacienti aktivní a zajímali se o nové možnosti léčby, protože moderní medicína dnes skutečně dokáže zvítězit i nad nevyléčitelnými nemocemi. Vše podstatné o lupénce a efektivních terapiích zazní v talk show Lupénka načisto, která bude vysílána 3. listopadu od 17:00 na Facebooku a webu pacientské organizace SPAE ČR. Po odvysílání talk show nabídnou lékaři na Facebooku také poradnu.
doc. MUDr. Monika Arenbergerová, Ph.D.
Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, byla stipendistkou na prestižním institutu Maxe Plancka. Po několika úspěšných letech v Německu nastoupila na Dermatovenerologickou kliniku Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Vedle dermatoonkologie, dermatochirurgie a estetické dermatologie se věnuje i vědecké a pedagogické činnosti. Působí jako proděkanka na 3. lékařské
fakultě Univerzity Karlovy. Je popularizátorkou péče o kůži. Společně s manželem, profesorem Petrem Arenbergerem, je už řadu let hlavní tváří projektu Stan proti melanomu.
