Japonsko podle mě nelze poznat pouze prostřednictvím klasické trasy Tokio–Kjóto. Je to země obrovských kontrastů: na jedné straně technologicky vyspělé metropole, na druhé straně rodinné čajové farmy, buddhistické chrámy, vulkanická krajina a subtropické ostrovy. Právě kombinace těchto světů vytváří skutečný obraz Japonska.

Tokio – moderní Japonsko v mnoha podobách

Tokio není jedna souvislá metropole, ale spíše soubor velmi rozdílných městských čtvrtí. Doporučuji proto nesnažit se „vidět celé Tokio“, ale vybrat si několik oblastí. Shibuya ukazuje současné mladé a dynamické Japonsko, Ginza jeho eleganci a obchodní tradici, zatímco Daikanyama nebo Nakameguro nabízejí klidnější kavárny, design a příjemnou městskou atmosféru.

Za návštěvu stojí také vyhlídka na město, večerní procházka mezi neonovými ulicemi a některý z menších sushi barů nebo izakaya mimo nejznámější turistická místa. Tokio je nejlepší objevovat pěšky, čtvrť po čtvrti, a všímat si detailů každodenního života.

Asakusa – atmosféra starého Tokia

Asakusa představuje úplně jinou tvář Tokia. Její dominantou je chrám Sensódži, ke kterému se vstupuje přes slavnou bránu Kaminarimon. Nejlepší je přijít brzy ráno, ještě před otevřením obchodů v ulici Nakamise a před příchodem hlavních turistických skupin. Člověk má tehdy možnost vnímat chrámovou atmosféru mnohem intenzivněji.

Doporučuji pokračovat procházkou podél řeky Sumida nebo navštívit nedalekou čtvrť Kappabashi, kde se prodává profesionální vybavení pro restaurace, nože, keramika a tradiční japonské nádobí. Právě v Asakuse je krásně vidět propojení starého Tokia s moderní siluetou Tokyo Skytree.

Shizuoka – srdce japonského čaje

Pro každého, kdo se zajímá o japonský čaj, je Shizuoka jednou z nejdůležitějších oblastí. Rozsáhlé čajové plantáže se zde často nacházejí na kopcích a horských svazích, někdy s výhledem na horu Fudži. K nejfotogeničtějším oblastem patří například okolí Fuji City, Imamiya, Honyama nebo Nihondaira.

Ideální je domluvit si návštěvu přímo u farmáře nebo v menší čajové továrně. Člověk pak pochopí, kolik práce se skrývá za zastíněním rostlin, sklizní, napařováním, sušením, tříděním a následným zpracováním čaje. Pro návštěvu konkrétní farmy je většinou potřeba předchozí rezervace, protože nejde o běžné turistické atrakce. Shizuoka zároveň nabízí jedny z nejkrásnějších kombinací čajových polí, hor a výhledů na Fudži.

Nihondaira – čajové plantáže, oceán a hora Fudži

Nihondaira patří podle mě k místům, která jsou mezi zahraničními turisty stále trochu nedoceněná. Z vyhlídek je za dobrého počasí možné vidět horu Fudži, záliv Suruga, přístav Shimizu, poloostrov Izu, Jižní japonské Alpy a okolní čajové plantáže.

Z Nihondairy vede lanovka ke svatyni Kunózan Tóšógú, která je spojena se šógunem Tokugawou Iejasuem. Je to mimořádně zajímavá kombinace přírody, historie a japonské spirituality. Pro fotografa nebo novináře jde o jedno z míst, kde lze během krátké návštěvy zachytit několik charakteristických vrstev Japonska najednou.

Poloostrov Izu – pobřeží, onseny a tradiční ryokany

Izu leží relativně blízko Tokia, ale atmosférou je od něj velmi vzdálené. Poloostrov nabízí dramatické pobřeží, vulkanickou krajinu, termální prameny, rybářská města a krásné výhledy na oceán. Doporučuji zejména oblast Shimoda, pobřeží Nishi-Izu, útesy a stezky v okolí Džógasaki a některé z menších lázeňských měst.

Na Izu stojí za to alespoň jednou přespat v tradičním ryokanu, povečeřet japonské menu kaiseki a vyzkoušet venkovní onsen. Izu je součástí geoparku UNESCO a jeho krajina vznikala působením vulkanické a tektonické aktivity. Je proto zajímavé nejen jako přímořská destinace, ale také z hlediska geologie a přírody.

Kjóto – kulturní a duchovní centrum Japonska

Kjóto je samozřejmě jedním z nejnavštěvovanějších míst v Japonsku, ale správné načasování může zážitek zásadně změnit. Nejznámější chrámy doporučuji navštívit brzy ráno nebo před zavírací dobou. Přes den bývají hlavní lokality velmi zaplněné.

Vedle známého Kijomizudera, čtvrti Gion, Fushimi Inari a Arashiyamy doporučuji navštívit také klidnější chrámové komplexy, například Daitokudži, a projít se menšími uličkami mimo hlavní trasy. Kjóto není pouze soubor památek. Jeho význam spočívá také v tradičních řemeslech, keramice, kuchyni, zahradách, čajovnách a způsobu, jakým zde lidé stále pracují s estetikou a rituály každodenního života.

Uji a Wazuka – zásadní místa pro milovníky matcha

Každému, koho zajímá matcha, bych doporučil neomezovat návštěvu pouze na Kjóto, ale pokračovat do Uji a Wazuky.

Uji je historicky spojeno s nejvyššími třídami japonského zeleného čaje a s kulturou čajového obřadu. Vedle čajoven zde stojí za návštěvu chrám Bjódóin, řeka Uji a tradiční obchody, kde lze porovnat různé druhy matcha, gyokuro a sencha.

Wazuka nabízí úplně jiný zážitek. Její horské čajové plantáže vytvářejí jednu z nejkrásnějších čajových krajin v Japonsku. V některých farmách je možné po předchozí domluvě absolvovat ochutnávku, návštěvu polí, prohlídku zpracování čaje nebo čajový pobyt přímo u producentů. Pro pochopení původu kvalitního čaje je Wazuka podle mě ještě zajímavější než běžná návštěva obchodů v centru Kjóta.

Kagoshima – čaj pod aktivní sopkou

Kagoshima představuje jižní, teplejší a temperamentnější podobu Japonska. Nad městem se tyčí aktivní sopka Sakuradžima, ke které se lze dostat krátkou plavbou trajektem. Z města doporučuji navštívit také zahradu Sengan-en s výhledem na sopku.

Pro milovníky čaje je velmi zajímavá oblast Chiran a Minami-Kyushu, kde se nacházejí rozsáhlé čajové plantáže. Krajina je zde odlišná od horských polí v Kjótu nebo Yame. Pole bývají rozlehlejší, produkce modernější a díky jižnímu klimatu začíná sklizeň zpravidla dříve než v severnějších oblastech Japonska.

Kagoshima je důležitá také pro pochopení současné japonské čajové produkce. Nejde jen o tradici, ale také o moderní zemědělství, nové kultivary, automatizované zpracování a velké profesionální producenty.

Yame – špičkový čaj a pomalejší venkovské Japonsko

Yame se nachází v prefektuře Fukuoka na ostrově Kjúšú a je známé zejména výrobou vysoce kvalitních zelených čajů. Doporučuji vyhlídku nad Yame Central Tea Plantation, kde se čajová pole rozprostírají po zvlněných kopcích.

Ještě autentičtější je výlet do horských oblastí a do vesnice Hoshino. Vedle čaje lze v Yame poznat tradiční řemesla, výrobu papíru washi, luceren nebo buddhistických oltářů. Oblast nepůsobí jako turistická atrakce vytvořená pro zahraniční návštěvníky. Člověk zde spíše vstupuje do každodenního života zemědělců a místních výrobců.

Okinawa – Japonsko s vlastní historií a kulturou

Okinawa není pouze plážovou destinací. Po dlouhou dobu byla centrem samostatného království Rjúkjú, a proto má vlastní kulturní tradice, kuchyni, hudbu, architekturu i odlišný vztah k okolním asijským zemím.

Na hlavním ostrově doporučuji spojit návštěvu města Naha a historických míst spojených s kulturou Rjúkjú s cestou po severní části ostrova. Okinawa nabízí i velmi dobrou kuchyni, například pokrmy z místní zeleniny, vepřového masa, mořských řas, tofu a tropického ovoce. Podstatou návštěvy by nemělo být jen koupání, ale poznání toho, jak odlišný svět Okinawa v rámci Japonska představuje.

Ishigaki – brána k ostrovům Yaeyama

Ishigaki spojuje pláže, korálové moře, subtropickou přírodu a relativně dobrou infrastrukturu. Doporučuji pronajmout si automobil, projet ostrov a navštívit vyhlídky, zátoky a méně známé severní pobřeží.

Ishigaki je zároveň ideální základnou pro výlety na další ostrovy souostroví Yaeyama. Velmi snadno se odtud dostanete například na Taketomi, Iriomote nebo Haterumu. Právě možnost kombinovat několik různých ostrovů je největší výhodou Ishigaki.

Taketomi – tradiční ostrovní vesnice

Z Ishigaki bych určitě doporučil jednodenní výlet na Taketomi. Ostrov je známý tradičními domy s červenými taškami, kamennými zídkami, písečnými ulicemi a kulturou ostrovů Rjúkjú. Z Ishigaki trvá cesta rychlou lodí přibližně patnáct minut.

Taketomi je malé, ale vizuálně mimořádně působivé. Doporučuji projít nebo projet na kole vnitrozemskou vesnici a na konci dne navštívit západní pobřeží.

Miyakojima – nejkrásnější moře a klidnější tempo

Miyakojima, někdy zapisovaná také jako Miyako Island, je ideální pro ty, kteří hledají klid, dlouhé pláže a mimořádně čisté moře. Ostrov je pomocí mostů propojen s několika menšími ostrovy, takže je možné během jednoho dne projet různé části souostroví.

Za návštěvu stojí zejména pláž Yonaha Maehama, pobřežní vyhlídky a přejezdy přes dlouhé mosty nad tyrkysovým mořem. Ve srovnání s Ishigaki je Miyakojima více orientovaná na pláže, koupání, potápění a odpočinek. Ishigaki je naopak lepší jako základna pro objevování různých ostrovů a pestřejší přírody.

Chrámová oblast Minobu – duchovní Japonsko bez davů

Hora Minobu a chrám Kuondži patří k nejsilnějším duchovním místům, která lze v Japonsku navštívit mimo hlavní turistické trasy. Kuondži je významným centrem buddhistické školy Ničiren. K hlavnímu chrámu vede monumentální schodiště s 287 stupni, označované jako „schody osvícení“.

Velmi silným zážitkem může být účast na ranní modlitbě, pobyt v chrámovém ubytování nebo výstup lesem směrem k vrcholu hory. Na vrchol vede také lanovka a za dobrého počasí je odtud možné vidět horu Fudži a Jižní japonské Alpy.

V okolí doporučuji také historickou poutní vesnici Akasawa. Minobu nabízí přesně to, co dnes mnoho lidí v Japonsku hledá – ticho, duchovní hloubku, přírodu a minimální množství zahraničních turistů.

Další místa, která bych doporučil

Jakušima

Jakušima je ostrov jižně od Kjúšú známý deštnými lesy a starými japonskými cedry. Je vhodná pro cestovatele, kteří chtějí poznat syrovější japonskou přírodu, horské stezky a ostrovní klima. Dobře se kombinuje s návštěvou Kagoshimy.

Hora Kója – Kójasan

Kójasan je jedním z nejvýznamnějších buddhistických center Japonska. Doporučuji zde přespat v chrámovém ubytování, ochutnat vegetariánskou kuchyni šódžin rjóri a brzy ráno navštívit hřbitov Okunoin. Jde o jiný typ duchovního zážitku než v Minobu: Kójasan je známější a monumentálnější, Minobu je intimnější a klidnější.

Nara

Naru bych nevnímal pouze jako jednodenní výlet za jeleny. Patří k historicky nejvýznamnějším městům Japonska a nabízí velké chrámové komplexy, parky, zahrady a příjemnější tempo než Kjóto. Nejzajímavější je přijít brzy ráno a pokračovat i do méně navštěvovaných částí města.

Miho no Matsubara

Při návštěvě Shizuoky doporučuji spojit Nihondairu s pobřežím Miho no Matsubara. Kombinace borovicového háje, moře a výhledu na horu Fudži patří ke klasickým japonským scenériím. Vhodné je počítat s tím, že viditelnost Fudži silně závisí na počasí a denní době.

Obecná rada pro cestování po Japonsku

Největší chybou je podle mě snaha vidět během krátké doby příliš mnoho míst. Japonsko je nejlepší poznávat pomaleji. Místo deseti měst během dvou týdnů bych doporučil spojit dvě nebo tři hlavní oblasti a v každé zůstat několik dní.

Pro první cestu může být ideální kombinace Tokio, Shizuoka a Kjóto. Pro milovníky čaje potom Shizuoka, Uji, Wazuka, Yame a Kagoshima. Pro návrat do Japonska bych doporučil chrámovou oblast Minobu, poloostrov Izu a jižní ostrovy Okinawy.

Největší hodnotu často nemají nejznámější památky, ale chvíle, kdy člověk navštíví malou rodinnou čajovou farmu, přespí v tradičním ryokanu, zúčastní se ranní modlitby v chrámu nebo se jednod

Petr Patočka, zakladatel společnosti Kyosun, která na český trh dováží prémiový Bio Matcha Tea.