Už třístou reprízu oslaví ve Švandově divadle 3. února severská komedie Kdo je tady ředitel?, s Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem v hlavních rolích. Hra v režii Daniela Hrbka tak dosáhla světového rekordu: podle agentury Aura-Pont tolik představení tohoto titulu neodehrálo žádné jiné divadlo na světě.

Divadelní přepis stejnojmenného filmu Larse von Triera patří k vůbec nejúspěšnějším titulům Švandova divadla. Od premiéry v roce 2009 ho vidělo jen v Praze téměř 80.000 diváků a další na zájezdech divadla po celé republice a také na Slovensku. Málokterá divadelní adaptace slavného filmu dokáže v popularitě překonat originál: tady se to ale povedlo. Na „Ředitele" chodí diváci opakovaně a mnozí z nich už původní film ani neznají. „Zásluhu na úspěchu inscenace mají zejména herci v čele s Michalem Dlouhým, Kamilem Halbichem a dalšími skvělými lidmi, kteří své postavy hrají s opravdu mimořádným nasazením - za těch osm let se jich vystřídalo v různých alternacích víc než dvacet," říká ředitel Švandova divadla a režisér inscenace Daniel Hrbek.

Zrození v porodních bolestech

Sám režisér ale premiéru svého díla neviděl. „Přímo z divadla jsem ten večer vezl ženu do porodnice, pak se vrátil poklonit se na děkovačce, a pak mi z porodnice volali, ať tam přijedu, že už to začíná. Za nějakých osm hodin, v půl sedmé ráno, přišla na svět Róza Hrbková. 3. února 2017 jí bude už 300 repríz," vzpomíná Hrbek, jehož malá dcera se tak stala patronkou představení. „Je to důkaz, že i toto představení vznikalo v porodních bolestech," dodává Michal Dlouhý. Ten si v úloze neznámého, ale o to ješitnějšího herce Kristoffera neváhá skvěle utahovat i sám ze sebe a ze svojí herecké profese.

Také Michal Dlouhý zaznamenal od prvního uvedení hry několik zásadních životních událostí. „Za těch necelých osm let jsem přišel o brášku a vzápětí i o tatínka. Ale naopak se mi povedlo zplodit ještě jednu krásnou holčičku do mého zlatého harému. A konečně se nám podařilo udat našeho milovaného kolegu a mého velkého kamaráda Kamila Halbichů! Dokonce jsem měl tu čest být na jeho svatbě svědkem a zároveň i hlavním kameramanem – byli jsme tam totiž tehdy jenom čtyři," říká Michal Dlouhý. Což Kamil Halbich rád potvrzuje: „Premiéru jsem nazkoušel ještě jako svobodný chlapec, během repríz jsem se stačil oženit a zplodit úžasného synka - a to vím, že jsem udělal dobře!"

Vzpomínkové foto v bílo-červené

Životaschopnost inscenace dokládá ale nejlépe fakt, že je téměř neustále vyprodaná. To platí i o její 300. repríze, která divákům navíc nabízí speciální dárek: kdo přijde do divadla ve stylovém bílo-červeném oblečení inspirovaném plakátem inscenace (muži s červenou kravatou a ženy v bílém oblečení s červenými doplňky), může se zúčastnit závěrečného fotografování se všemi herci.

Stále svěží komedii o řediteli, jehož nikdy nikdo neviděl a který se před zkoprnělými zaměstnanci náhle zjeví v nečekaném podání, chtějí u Švandů uvádět i nadále. www.svandovodivadlo.cz

Víte, že...?

Ve von Trierově filmu se herec Kristoffer a skutečný ředitel firmy Ravn tajně setkávají v ZOO a v divadelní hře se měli původně potkat v sauně. Po pádu Kamila Halbicha z jeviště během zkoušek však bylo místo jejich srazu změněno na hřbitov.

Mnoho gagů vymyslel při zkoušení Michal Dlouhý, který vyniká pohotovým smyslem pro humor a hru nastudoval se svým oblíbeným heslem „Každej fór dobrej."

Zájemce o koupi firmy, hrozivý Finnur v podání téměř dvoumetrového Alexeje Pyška, opravdu mluví islandsky: s replikami Pyškovi pomáhala tlumočnice Marta Bartošková. Finnura alternuje Dušan Sitek, který tuto nelehkou řeč zvládl díky stejné úloze v inscenaci Městského divadla ve Zlíně.

Králem přeřeknutí v této inscenaci je jednoznačně Jaroslav Šmíd. Ustát jeho monolog v závěru inscenace se i jeho hereckým kolegům podaří málokdy: většinou je Jaroslav odbourá stejně jako diváky.

Součástí kostýmu Michala Dlouhého jsou tanga, s nimiž odehraje divokou milostnou scénu. Za osm let od premiéry mu prý kostymérka musela pořizovat teprve druhé. „Je vidět, že tento střih spodního prádla vydrží hodně. Zřejmě je to tím minimálním třením", komentuje to herec, který si – na rozdíl od zneuznaného Kristoffera – neváhá udělat legraci i na svůj vlastní