Emoce, pocity, nálady – víme o nic tolik, a přesto tak málo. Dokážeme je docela dobře popsat, ale zatím se nám moc nedaří s nimi pracovat. A přitom práce s emocemi je jedním ze základních předpokladů vyrovnaného a zdravého života.

Kde sídlí emoce?

Emoce byly podnětem k vědeckému bádání už ve starověkém Řecku a Římě. Aristoteles se domníval, že emoce sídlí v srdci. Tuto domněnku vyvrátil slavný lékař Galén, který jako první naznačil vztah mezi emocemi a mozkem. Dlouho mu to nikdo nevěřil… Souvislost emocí s mozkem je však skutečně nezpochybnitelná a dnes už to dobře víme.

Králem emocí je limbický systém: zodpovídá za emoční průběh, naše reakce, a především se podílí na emoční paměti. Díky němu jsme schopni vyvolávat si a interpretovat emoční zážitky a také je hodnotit. Emoce dokáže krotit další důležitá část mozku, a sice bazální ganglia. O zpracování a hodnocení emočních reakcí se stará pro změnu část mozkové kůry…

Naučte se rozlišovat emoce!

Dokázat se zastavit, zamyslet a dát právě prožívané emoci přesný název, je prvním krokem k jejich zvládání. Zdá se to být snadné, ale ve skutečnosti je to pěkný oříšek. Existuje sice několik základních emocí, jako jsou strach, hněv, radost, smutek, starost, ale všechny mají desítky dalších odstínů. Až budeme schopni přesně stanovit, v jakém emočním rozpoložení se nacházíme, můžeme v práci s našimi pocity pokračovat. Třeba následovně:

1. Být zase dětmi

Dětská fantazie je úžasná a schopnost představovat si a snít jakbysmet. Člověk, který se chce dostat do emoční rovnováhy, by měl uvnitř sebe zůstat navždy dítětem. K práci s emocemi je totiž zapotřebí zejména intenzivní myšlenka a konkrétní obraz. Tento obrazný svět otevírá bránu k lidským emocím, dokáže je ovlivňovat, měnit a nabízí odpovědi na otázky, které hledáme.

2. Být zodpovědní

Lidé ze svých emočních stavů rádi viní druhé: ten mi způsobil smutek, na toho se hněvám, z něho nemám dobrý pocit… Klíčem k úspěchu při očistě lidské duše je však schopnost připustit si, že za své pocity si můžeme sami. Okolí k nám pouze vysílá určité vjemy, které v nás probouzejí naše vlastní emoční slabosti. Druzí nás mohou popichovat, provokovat (vědomě nebo nevědomě), ale jsme to my, kdo na tyto podněty reaguje, naše vlastní slabiny.

3. Spojovat emoční skládačku

Každá emoce má svůj přírodní obraz, svůj živel. Tak tedy: radost je spojena s ohněm nebo sluncem, smutek s kovem nebo kamenem, starost se zemí nebo hlínou, strach s vodou a také s blátem nebo sněhem a agresi charakterizuje živel větru nebo obraz bujného, rostoucího stromu. Pokud některá z emocí ve vašem životě převládá nebo vás některá z nich nepříjemně zaskočí, na nic nečekejte a začněte s nimi pracovat. Emoce, které je třeba zkrotit, utlumte tím, že se naladíte na vlnu jiných emocí – třeba právě prostřednictvím obrazů ve své mysli. Tak například smutek lze odehnat tím, když si představíme plápolající oheň nebo cokoli spojeného se zlatem. Můžeme se také hluboce zasnít a v mysli si přehrát situaci, jakoukoli, jak nad smutkem vítězí čistá radost…

4. Vzdělávat se

Existuje nespočet knih o emocích. Chcete-li se naučit své emoce ovládat, poohlédněte se po takových, které kromě teorie nabízejí praktická cvičení. Ucelený a praktický návod na dosažení emoční rovnováhy nabízí publikace Jak zvládat emoce pomocí obrazů živlů, útlá knížka z pera Ing. Vladimíra Jelínka, spoluzakladatele detoxikační metody CIC. Díky ní se naučíte pracovat se živlovými obrazy, osvojíte si základní charakteristiku jednotlivých emocí i jejich projevy a snadno vstoupíte na