Dobrý Cyrano své problémy s neforemným nosem řešil radikálně, kordem, kterým trestal posměváčky. Dnes je doba poněkud jiná a k řešení, také radikálnímu, nabízí nikoliv rychlou ruku a kord rytířův, ale jistou ruku a skalpel a dláto plastického chirurga. Ano, čtete dobře, pánové – skalpel, dláto a také kladivo, či spíše elegantní paličku. Plastická operace nosu se totiž příliš neliší od práce sochařovy a tak dláto, palička i různé pilky, rašple a pilníky jsou nezbytnými nástroji, potřebnými k úspěchu operace.

Samozřejmě, že ne vždy. Nos se, jak známo, skládá ze dvou oblastí, části měkké – chrupavčité a části tvrdé, kostěné. Při některých deformacích stačí ke zlepšení tvaru nosu  upravit pouze tu část chrupavčitou, rozkládající se v oblasti hrotu, křídel a přední třetiny nosu, při jiných deformacích už ale musíme zasahovat i do části kostěné a upravovat nosní kostru. Pak přijdou ke slovu ty nástroje „sochařské“.

Dnes se už převážná většina nosních operací provádí v celkové narkoze, dříve se ale i tvrdá část nosu  operovala v místním znecitlivění. Musel to být zážitek, neumím si dost dobře představit, jaké pocity zažívá člověk, kterému při vědomí dlátem a paličkou sesekávají kostěný nosní hrbol, i když ho to nebolí.

Ale toho se už obávat nemusíte. Spíte si klidně a bezstarostně a plastický chirurg zatím z řezů ve vašich nozdrách – všechno se operuje vnitřkem nosu, aby nebyla patrná žádná jizva – uvolní a případně vymodeluje křídlové a hrotové chrupavky, pak si pod kůží uvolní kostru nosu a dlátem sesekne a odstraní kostní hrbol na hřbetu nosu.

Operace pak pokračuje odseknutím a odlomením postranních kostí nosních, jejich sesazením do nového tvaru a opracováním rašplí a pilníkem. Často je nutné také srovnat osu nosu a vyrovnat nosní přepážku. Pak už jen zbývá zašít sliznici uvnitř nosu v místech, kudy jsme pronikali ke kostem a celý výtvor pečlivě zafixovat. Zvnějšku sádrou, přilepenou  náplastí k obličeji, uvnitř tamponádou. A je to.

Zní to celkem jednoduše, nicméně je třeba říci, že operace nosu je pro  plastického chirurga operací poměrně náročnou. Všechno se musí odehrávat vlastně naslepo, chirurg se orientuje především podle hmatu a případný chybný krok se jen velmi obtížně napravuje.

Na výsledek se musí navíc poměrně dlouho čekat. Tamponáda nosní a sádra se sice odstraňuje po několika dnech, ale většinou ještě přetrvává nějaký otok a tkáně se hojí relativně dlouho. Sice už tak většinou za dva týdny můžete beztrestně mezi lidi, ale říká se, že k definitivnímu zahojení a ustálení tvaru po operaci nosu dochází až tak třeba za půl roku.

Je také dosti obtížné vybrat si nějaký nos předem třeba podle katalogu. Ke každému obličeji přísluší určitý nos a je velkým uměním plastického chirurga udělat vám právě takový nos, jaký vám bude slušet. Když už se k operaci rozhodnete, je dobré příliš nevymýšlet a nechat si od zkušeného plastického chirurga poradit. Výsledek je pak většinou bezvadný a veškerá trápení s mimořádným nosem jsou pryč. A víte, co je téhle operaci výborné ? Sám sice osobní zkušenost nemám, ale všichni pacienti tvrdí, že prý to vůbec nebolí ! Tak nosáči - směle do toho!

MUDr. Svatopluk Svoboda, plastický chirurg a vedoucí lékař, 1.kolínské sanatorium, www.svatopluksvoboda.cz