Řepka olejka je naší významnou plodinou podobně jako v jiných zemích nejen Evropy, ale také Severní Ameriky a Asie. Rozkvétající žlutá pole jsou považována za symbol začátku jara. Přestože má široké využití a význam, nevyhnula se kolujícím mýtům a polopravdám.

1. Mýtus: Řepka na pole nepatří

Zemědělství se v průběhu doby mění a jedna z velkých změn nastala po roce 1989. Objevily se nové možnosti, technologie a odrůdy dříve nedostupné, a to umožnilo i rozvoj pěstování řepky. Podíl řepky na orné půdě dnes představuje asi 16 % a ve srovnání s jinými zeměmi není nijak mimořádně vysoký.

„Vzhledem k vysoké poptávce po olejninách a dobrým odbytovým možnostem je řepka vyhledávanou komoditou. Řepka navíc zvyšuje úrodnost půdy a velmi dobře doplňuje obilnářské osevní postupy. Např. pšenice pěstovaná po řepce mívá o cca 10 % vyšší výnosy, a zároveň je díky řepce půda ozdravená od patogenů,“ informuje Ing. Zdeněk Jandejsek, CSc., prezident Agrární komory ČR.

2. Mýtus: Řepka je nekvalitní polní plodina

Řepka disponuje mohutným kořenovým systémem, hlouběji koření pouze vojtěška. 85 % kořenové hmoty se nachází v orniční vrstvě. To umožňuje dostatečné prokořenění půdy, jsou vázány živiny a je zabráněno jejich ztrátám. Obohacuje půdu o velké množství rostlinných zbytků a zlepšuje půdní strukturu. Řepka bývá na poli cca 11 měsíců v roce, tedy nejdéle z jednoletých plodin, a tak výrazně pomáhá omezovat větrnou a vodní erozi.

3. Mýtus: V řepce je to samá chemie

Pěstování prakticky všech zemědělských plodin se neobejde bez chemické ochrany. Dnešní postřiky v sobě zahrnují hnojiva, pesticidy na ochranu před chorobami, škůdci a plevely, regulátory a stimulátory růstu, které zlepšují odolnost a vlastnosti růstu a vývoji.

„Přípravky, které se používají na ošetření řepky, se zároveň používají při pěstování brambor, cukrovky, luskovin, kukuřice, ječmene, pšenice, žita, zeleniny, v ovocných sadech a některé i v lesích. Vše podléhá velmi propracované legislativě a musí odpovídat českým a evropským normám. Je třeba zdůraznit, že spotřeba pesticidů v Evropě obecně klesá a v České republice je jejich spotřeba zhruba na polovině západní Evropy,“ tvrdí odborník.

4. Mýtus: Řepka je velmi alergenní

Jednou z nejčastějších alergií je alergie na pyl. Řepka je díky výrazné barvě květu a specifické vůni velmi nápadná a kvete ve stejnou dobu jako břízy, traviny či obilniny, které nejsou až tak vidět, ale přitom jejich pyl patří mezi silné alergeny. Řepkový pyl se nešíří na velké vzdálenosti, neboť pylová zrna jsou poměrně těžká a hrudkují se. V některých studiích se uvádí, že alergiků specificky alergických na řepkový pyl je pouze cca 0,2 %. Řepka je tedy jen mírným alergenem.

5. Mýtus: Řepkový olej je nekvalitní

Řepkový olej z důvodů rozšíření pěstování a výnosů řepky a nákladů na výrobu patří mezi levnější oleje. Nízká cena v tomto případě však neodráží skutečnou kvalitu. Pokud by byly v určitém roce ne zcela vyhovující klimatické podmínky pro pěstování řepky a výnosy nižší než obvyklé, zvedá se i cena řepkového oleje. Ta by pak mohla být i vyšší než cena oleje slunečnicového nebo sójového.

Z pohledu výživy i šíře kuchyňského uplatnění je řepkový olej ideální volbou. Mezi odborníky na výživu na celém světě jednoznačně převládá názor, že je řepkový olej z hlediska skladby mastných kyselin a jejich vzájemného poměru jedním z nejvhodnějších rostlinných olejů pro lidskou spotřebu. „Podle některých výživových kritérií řepkový olej dokonce překonává i vysoce ceněný olej olivový. Obsahuje relativně nízké procento nežádoucích nasycených mastných kyselin a naopak vysoké procento preferovaných omega 3 polynenasycených mastných kyselin, kterých máme ve stravě nedostatek. Kombinace vysoké výživové hodnoty a příznivé ceny je tedy dvojnásobným přínosem,“ objasňuje prezident Agrární komory ČR.

6. Mýtus: Řepkový olej nemá vhodné dietetické složení

Řepkový olej obsahuje nepatrné a zdraví naprosto neškodné množství kyseliny erukové. Vyrábí se zásadně z odrůd označovaných jako bezerukové či nízkoerukové. Cílevědomou prací mnoha šlechtitelských týmů v Evropě a Kanadě byl už v 70. letech obsah této mastné kyseliny postupně snížen. U současných odrůd řepky nesmí být obsah kyseliny erukové vyšší než 2 %. Reálně se však pohybuje nejčastěji na úrovni několika desetin procenta. Olej je tak vždy naprosto bezpečný.

7. Mýtus: Rafinace zhoršuje kvalitu řepkového oleje

Surový olej obsahuje řadu nežádoucích látek, které se odstraňují v procesu rafinace. Rafinací se olej zbavuje zbytků mechanických nečistot, buněčných tkání, bílkovin a sacharidů, vody a doprovodných látek, kterými by mohly mít stopy pesticidů, případně těžkých kovů nebo dalších kontaminantů. Tímto procesem se také odstraňují i některé barevné látky negativně ovlivňující chuťové vlastnosti oleje (např. chlorofyl). Na druhou stranu se při rafinaci rovněž snižuje obsah prospěšných biologicky aktivních látek, jako jsou vitamín E a rostlinné steroly. Jejich snížení je však pouze částečné v rozsahu 20-30 % z původního množství.

„Rafinací se tedy nezhoršuje kvalita oleje, mastné kyseliny zůstávají v podstatě nezměněné. Rafinovaný olej má nižší číslo kyselosti a peroxidové číslo než olej surový i lisovaný za studena. Obsahuje tedy méně volných mastných kyselin a primárních oxidačních produktů,“ pokračuje odborník.

8. Mýtus: Řepkový olej je nevhodný pro studenou kuchyni

Řepkový olej lze použít jak k vaření a dušení, tak i na přípravu studených pokrmů. Díky relativně vysoké tepelné stabilitě je ideální na jednorázové smažení a pečení. Z tohoto pohledu je vhodnější než např. slunečnicový. Obohatí salátové zálivky i nakládanou zeleninu. Hodí se také pro přípravu některých moučníků. Uplatnění najde v české i mezinárodní kuchyni. Oproti oleji sezamovému, dýňovému či olivovému nepůsobí dominantně a pouze doladí chuť základních surovin pokrmů.

9. Mýtus: V Evropě se pěstuje GMO řepka

Geneticky modifikované plodiny se ve světě pěstují v současné době asi na 180 mil. ha, což odpovídá cca 10 % všech na planetě zemědělsky obdělávaných ploch. K největším pěstitelům těchto plodin patří USA, Brazílie, Argentina, Indie a Kanada s plodinami jako je sója, bavlník, kukuřice a řepka. „V Evropě je však situace úplně jiná. Systém hodnocení rizik i účinků GMO, ze zákona předcházející případnému praktickému pěstování, je propracován velmi důkladně a bývá považován za jeden z nejdokonalejších na světě. Důsledkem jsou velmi nízké plochy GMO plodin v Evropské unii,“ dodává Ing. Zdeněk Jandejsek, CSc., prezident Agrární komory ČR.

A věděli jste, že řepka může být i náhradou nafty a benzinu?

Na používání zemědělských produktů primárně určených k výrobě potravin pro technické účely není nic špatného a ani mimořádného. Nejen řepka, ale i brambory, cukrová řepa, pšenice nebo konopí našly své technické uplatnění a jako alternativní zdroj energie se dají využít i v technických aplikacích. Technologie přeměny oleje na methylestery mastných kyselin umožňuje využití olejů ve vznětových motorech bez nutnosti strojních úprav. Takto upravené oleje se chovají podobně jako nafta, proto se používají jako její příměs. Jedná se však o technologii, která je zcela odlišná od výroby potravin.