Potřeba fyzioterapie v populaci se rychle zvyšuje, ale odborníků je málo. Zkušení fyzioterapeuti odcházejí za lepšími podmínkami do zahraničí a absolventům vysokých škol chybí certifikáty, které byly ještě před lety součástí studia.

Podle některých odhadů připadá v Česku na 100 tisíc obyvatel 83 fyzioterapeutů, o čtvrtinu méně, než činí průměr Evropské unie. V českých ambulancích (mimo nemocnice nebo lázně) je přibližně polovina těchto pracovníků. Kvůli nedostatku fyzioterapeutů čekají pacienti s žádankou od lékaře na začátek léčby i několik týdnů až měsíců. Dál žijí s potížemi, které se v těle fixují a které se mohou řetězit do dalších zdravotních problémů.

„Úspěšná fyzioterapie vyžaduje aktivního pacienta. A lépe motivovaní bývají pacienti, kteří sami participují na léčbě. Nechtějí čekat, až je lékař odešle k fyzioterapeutovi ‚na pojišťovnu‘, sami žádají okamžitou a komplexní léčbu. Takoví pacienti dbají pokynů fyzioterapeuta a cvičení věnují i svůj čas, cviky si pamatují, a když se problémy v budoucnu opakují, jsou schopni se jich sami zbavit. S takovými pacienty je radost pracovat,“ uvedla hlavní fyzioterapeutka Iva Bílková.

Mezi některými pacienty však stále převládá představa, že je jedna návštěva fyzioterapie dokáže zbavit dlouhotrvající bolesti. Když se takový „zázrak“ nekoná, bývají rozčarováni a ztrácí ve fyzioterapii důvěru. Jejich nedisciplinovanost a špatné výsledky nakonec ubíjejí i mladé fyzioterapeuty, kteří se ve státních zařízeních potýkají s realitou 8. až 12. platové třídy. Zkušenější pracovníci pak stále raději odcházejí za lepšími platovými podmínkami do zahraničí. „Terapeuti často mění svá působiště. Ať už kvůli oprýskaným stěnám suterénní ordinace, stereotypní náplni práce, kdy přebíhají mezi lehátkem, magnetem a elektroléčbou, nebo kvůli nízkému platu. Bývají také často demotivovaní ze špatných výsledků necvičících pacientů, kteří přicházejí na terapii ‚na státní pokladnu‘ a pletou si aktivní fyzioterapii s relaxační masáží,“ zmínil, co má odpozorováno z náborových pohovorů, ředitel FYZIOkliniky Zdeněk Bílek.

Dobrou zprávou pro pacienty je, že množství oborů fyzioterapie na českých vysokých školách a počty jejich posluchačů rostou. „Situace s počtem vysokých škol, kde lze studovat fyzioterapii, se postupně zlepšuje, a to je skvělé. Navyšování počtu studentů by ale mělo následovat také zajištění jejich kvality na konci VŠ. Dnešní mladí fyzioterapeuti se bohužel hned po škole musí v rámci prvního zaměstnání vrhnout do dalšího studia různých důležitých kurzů, jelikož to, co si odnáší z vysoké školy v roce 2020, se ve srovnání s rokem 2000 zcela změnilo,“ všiml si Zdeněk Bílek.

Zatímco před dvaceti lety fyzioterapeuti v Česku promovali s hotovými certifikáty na mobilizaci páteře, žeber i Vojtovu metodu, dnes si tyto certifikáty musí i po náročném vysokoškolském studiu „dodělat“ na soukromých ku

zech v institucích, které mají ke školení jednotlivých metod právní licenci. Další čas strávený studiem však nemůže nahradit zkušenosti získané v praxi ve zdravotnickém zařízení po boku zkušených kolegů.

„Na pohovorech, které vedeme každý měsíc, je znát, že absolventům hned po škole chybí některé důležité dovednosti – nejde ani tak o dostatečné znalosti jako o důležité manuální pracovní návyky. Jinými slovy být schopen odborně a rychle pomoci našim klientům od bolesti. Nejlépe pak při pohovorech hodnotíme ty mladé fyzioterapeuty, kteří se sami od sebe po dobu studia rozhodli pracovat brigádně jako stážisté na klinikách. Ačkoliv mají ještě ‚mokrý‘ diplom, mají s klienty skvělé pracovní výsledky. Takové kolegy hledáme a ihned jim dáváme pracovní smlouvu,“ vyzdvihl Zdeněk Bílek.

Aktivní přístup pacientů, tým vstřícných kolegů a také kvalitní technologické zázemí – to vše jsou faktory, které na prvním pracovišti posouvají mladé fyzioterapeuty v praxi dál než mnohé kurzy. „Fyzioterapie se rychle vyvíjí a vedle užití manuálních technik maximalizují její účinky také moderní technologie, které pronikly do zdravotnictví a které fyzioterapeutům pomáhají zefektivnit léčbu pacientů. Některé důležité dovednosti se tak studenti fyzioterapie nenaučí na vysoké škole ani ve většině fyzioterapeutických ambulancí – například pracovat s diagnostickým ultrazvukem, který pokládám za naprosto nezbytný pro fyzioterapeuta v 21. století,“ doplnila Iva Bílková.