Nedostatek světla můžeme intenzivně vnímat během zimních měsíců, kdy je slunečního svitu obecně méně, dny jsou kratší a většinu aktivní části dne trávíme pod umělým, mnohdy slabým osvětlením. Můžeme se pak cítit více unavení, jsme náchylnější k nemocem, změnám nálad nebo dokonce depresím. Střídání přirozeného denního světla s noční tmou je totiž zásadní pro náš biorytmus.

Pokud dojde k jeho narušení, projeví se to také na kvalitě spánku a celkové psychice.

Pozitivní účinky světla jsou dnes již běžně využívány i v medicíně, zejména v psychiatrii se stále častěji pacienti setkávají s možností léčby světlem neboli fototerapií. Velkým přínosem je například při zahájení farmakologické léčby deprese. Při standardním postupu, kdy jsou nasazena antidepresiva, se jejich účinek projeví po třech až čtyřech týdnech. Pokud je ale taková léčba doplněna fototerapií, zmírní se projevy deprese (sklíčenost, úzkost, nechutenství, poruchy spánku) již v průběhu prvních deseti dnů.

Terapie světlem přináší velmi dobré výsledky také v péči o pacienty s různými formami demence. Takto nemocný člověk je dezorientován, ztrácí své schopnosti, což vede k frustraci, úzkosti, změně osobnosti. Průvodním jevem tohoto onemocnění je mimo jiné právě deprese a nespavost.

„Fototerapii hodně využíváme již při příjmu nového klienta, což nám jednak umožňuje regulovat množství podávaných léků nebo urychlit jejich účinky, a jednak se pak nemocný i snadněji adaptuje v novém prostředí,“ říká ergoterapeutka Markéta Šatalíková působící v jednom z devíti specializovaných zařízení skupiny Alzheimercentrum, tedy sítě, která má přes dvacet let zkušeností s péčí o nemocné Alzheimerovou chorobou či jiným typem demence.

Světlo je možné aplikovat buď individuálně ihned po probuzení pomocí mobilního světla přistaveného k lůžku nemocného nebo v rámci pobytu na speciální světelné pláží, která byla před více než rokem otevřena v Alzheimercentru Průhonice. Tato tropická pláž s pískem, palmami a plážovými lehátky, nasvícená speciálními plnospektrálními lampami, které vydávají světlo nejpodobnější sluníčku a vyhřívaná topnými rohožemi, umožňuje nemocným a jejím rodinám zažít slunné letní odpoledne i uprostřed zimy.

„Naši klienti milují relaxaci, ale také zábavu. Proto i program dvou až čtyřhodinového sezení na naší fototerapeutické pláži rozdělujeme na několik částí. Zahajujeme pobyt nejdřív odpočinkem s utlumeným světlem, na nějž pak navazuje fáze postupného probouzení a aktivizace mysli, při které společně s klienty trénujeme paměť a hrajeme hry. Pro zpříjemnění využíváme také hudbu či vonné esence, čímž podporujeme i další smysly,“ popisuje průběh terapie Markéta Šatalíková.

Aby měla fototerapie největší efekt, je nejdůležitější pravidelnost. Jako i slunce vychází každé ráno, je také pro nás přirozené vystavovat se jeho světelným účinkům denně a ideálně hned po probuzení. Pro většinu lidí, kteří tráví dny v práci uvnitř budovy, to však není jen tak. Pomůže, když si při práci rozsvítíme více zářivek? Pochopitelně není světlo jako světlo, a zejména u umělého osvětlení záleží na jeho kvalitě ve smyslu jeho podobnosti slunečnímu světlu. Polední venkovní osvětlenost se pohybuje mezi 20 a 100 tisíci luxy, v interiérech však většinou naměříme pouhé procento takové intenzity. Z tohoto důvodu dnes už například ve Švédsku, kde lidé, podobně jako v dalších skandinávských zemích, často trpí depresemi kvůli nedostatku světla, mají některé firmy pro své pracovníky dokonce nařízení využívat v pracovních prostorách kvalitní plnospektrální světla.