Přežití. Odhodlání. Vykoupení. Životní příběh Louise Zamperiniho je neuvěřitelný. Ještě neuvěřitelnější je, že trvalo skoro sedmdesát let, než ho někdo zvěčnil na filmovém plátně. Tím někým byla Angelina Jolie, která po zajímavém režijním debutu V zemi medu a krve, zvolila tuhle „chlapskou" látku a natočila film o tom, že když máte dostatečně silnou vůli, přežijete skoro všechno.

Osud slavného amerického olympionika, válečného letce, trosečníka a válečného zajatce Louise Zamperiniho je toho nejlepším důkazem.

„Když jsem poprvé slyšela Louieho Zamperiniho v telefonu, což bylo více než před deseti lety, zrovna jsem hledala nějaký dobrý příběh. Vyprávěl mi o mnoha letech svého života plného zážitků tak významných a tak nepravděpodobných, a já věděla, že jsem našla mnohem víc než jen dobrý příběh. Našla jsem asi ten nejpodivuhodnější životní příběh, jaký jsem kdy slyšela.

Žasla jsem nad každým životním zvratem: divoké mládí, mimořádná rychlost, která ho přivedla až na olympiádu a k setkání s Hitlerem, hrůzné hodiny bombometčíka ve 2. světové válce, pád letadla, 47 dnů a 2000 mil jako trosečník na záchranném člunu se žraloky kroužícími kolem, tajfun, hladovění, zajetí, urputný boj válečného zajatce o přežití, roky trápení s posttraumatickou stresovou poruchou, a pak konečný, nádherný okamžik vykoupení. To byla doslova legenda.

Zavěsila jsem telefon a hned první z nesčetných dnů, které jsem trávila v Louieho společnosti, jsem si uvědomila, že zde bylo ještě něco, co mě dokázalo zasáhnout mnohem hlouběji než samotný příběh, který jsem si vyslechla. Byl to člověk, který ten příběh prožil.

To, co dělalo Louieho skutečně výjimečným, a co učinilo jeho život významný pro nás všechny, nebyl pouhý sled událostí, které jeho život tvořily, ale způsob, jakým těmto událostem čelil, to, jak dokázal sebrat sílu uprostřed všeho utrpení, nalézt radost ve ztrátě, odpuštění čelíce krutosti, i naprosté beznaději. Pro něj byla tato životní odysea dar, lekce, která ho naučila, jak snášet rány života a nalézt štěstí. Jeho smích byl nespoutaný, protože se díval sám na sebe a viděl požehnání. Nejúžasnější věc na tomto obdivuhodném muži bylo to, že si přál, abychom my všichni viděli ve svých životech to, co on viděl v tom svém. Jeho příběh je pro nás darem.

Bylo velkým privilegiem a nepopsatelným potěšením poznat Louie Zamperiniho a vyprávět příběh jeho života. S nadšením očekávám film Angeliny Jolie, úžasný film, který zachycuje nejen dramata prožitých let, ale především nezkrotného, odvážného a nesmírně inspirujícího člověka s ohromným srdcem."

Držitelka ceny Akademie® ANGELINA JOLIE režíruje a produkuje film Nezlomný, výpravné drama, které popisuje neuvěřitelný život olympijského běžce a válečného hrdiny Louise „Louie" Zamperiniho, kterého hraje JACK O'CONNELL ('71, Hvězda kriminálu), který po zřícení letadla během 2. světové války přežil 47 dnů na záchranném člunu a poté byl chycen japonským námořnictvem a poslán jako zajatec do válečného tábora.

Film byl natočen na základě populární knihy „Nezlomený" (Unbroken) od LAURY HILLENBRAND (autorka knihy „Seabiscuit: An American Legend"), ze které přenesl na

plátna kin neuvěřitelný a inspirující skutečný příběh Louieho Zamperiniho o vítězství nad utrpením a o houževnaté síle lidského ducha.

Děj filmu se odehrává na pozadí katastrofy 2. světové války v oblasti Pacifiku, a sleduje životní cestu Louieho od bezstarostného mladého darebáka k boji znaveného, ale stále ještě vzdorujícího válečného zajatce, který se stane majákem naděje pro národ utápějící se v celosvětovém válečném konfliktu. Jeho příběh, či spíše každičká stránka rozsáhlého příběhu bratrů ve zbrani, kteří bojovali a obrátili běh dějin 20. století, je jednou z tragédií vedoucí k triumfu – ukazuje, co znamená vybojovat si svým způsobem cestu ze tmy ke světlu.

V této poutavé legendě společně s Jackem O'Connellem hraje DOMHNALL GLEESON (série filmů Harry Potter) a FINN WITTROCK (Stejná srdce, film z produkce HBO) v roli kapitána Russella Allena „Phil" Phillipse a seržanta Francise "Mac" McNamary – dvěma letci, se kterými Zamperini přežil nebezpečné týdny ve vlnách Pacifiku.

Rolí vojenských kolegů, ze kterých se nečekaně během společných letů nebo v táborech válečných zajatců stanou přátelé, se zhostili GARRETT HEDLUND (TRON: Legacy) jako kapitán John Fitzgerald, JAI COURTNEY (Divergence) jako Hugh „Cup" Cuppernell, JOHN MAGARO (Box) jako Frank Tinker, LUKE TREADAWAY (Souboj Titánů) jako Miller a ROSS ANDERSON (The Silent Storm) jako Blackie. Pro japonského herce MIYAVI je role nemilosrdného dozorce tábora desátníka Mutsuhiro Watanabe, označovaného muži, kterým velí, jako „The Bird" (Pták), anglicky mluvený debut.

Film produkuje Angelina Jolie (V zemi krve a medu, připravovaný By the Sea), CLAYTON TOWNSEND (Čtyřicítka na krku, Ženy sobě), MATTHEW BAER (Hodina pravdy, připravovaná Maggie) a ERWIN STOFF (Den, kdy se zastavila Země, Na hraně zítřka).

Pro připravovaný film sestavila Angelina Jolie štáb, který zahrnoval na cenu Akademie® jedenáctkrát nominovaného kameramana ROGERA DEAKINSE (Skyfall, Tahle země není pro starý), filmový architekt JONA HUTMANA (Lepší pozdě než později, Cizinec), střihače TIMA SQUYRESE (Pí a jeho život, Tygr a drak) a držitele Oscara® WILLIAMA GOLDENBERGA (Argo, Seabiscuit), návrhářku kostýmů LOUISE

FROGLEY (Quantum of Solace, Dobrou noc a hodně štěstí) a hudebního skladatele ALEXANDRE DESPLATA (Králova řeč, Podivuhodný případ Benjamina Buttona).

Filmový scénář sepsali držitelé Oscara® JOEL COEN & ETHAN COEN (Tahle země není pro starý, Opravdová kuráž), RICHARD LAGRAVENESE (Liberace! Voda pro slony) a WILLIAM NICHOLSON (Bídníci, Gladiátor). Výkonnými producenty filmu jsou MICK GARRIS (Jízda na střele), THOMAS TULL (Godzilla) a JON JASHNI (Pacific Rim – Útok na Zemi).

PŘED PRODUKCÍ

Cesta k vykoupení:

Stručná historie Louieho cesty

„Dotáhl jsem to takhle daleko a odmítl se vzdát, protože, a bylo tomu tak po celý můj život, jsem vždycky dokončil závod."

—Louie Zamperini

Když 2. července 2014 Louie Zamperini ve věku 97 let zemřel, nebyl v tichosti oplakáván, ale vítězně oslavován jako opravdový americký hrdina. Tento bývalý olympionik, jehož dlouhý, neuvěřitelný a inspirující život byl popisován jako jeden z největších příběhů o vítězství ve 20. století, prožil to, co lze stěží pochopit. Jeho příběh ochromujícího zoufalství překonaného nezdolnou vůlí a vykoupení nadále slouží jako poselství naděje pro miliony lidí, kteří byli ovlivněni a inspirování tím, co prožil.

A to vše začalo před téměř sto lety.

Jako mladík v kalifornské Torrance byl Louie, nejmladší syn italských přistěhovalců, nenapravitelný delikvent, který se vloupával do domů, kradl v obchodech a rval se s kýmkoli, kdo se opovážil se mu postavit. Jako teenager zaměřil Louie, i díky setrvalému povzbuzování svého staršího bratra Petea, svou nezkrotnou energii do běhu, k němuž prokázal překvapivé nadání. Po celé zemi lámal tento 19letý „Torrance Tornado" rekord za rekordem, až se probojoval ke kvalifikaci na olympijské hry v Berlíně

1936, a překvapil všechny, které potkal, počínaje slavným atletem a svým týmovým kolegou Jesse Owensem až po muže, který přivedl lidstvo téměř k celosvětovému zničení: Adolfa Hitlera.

Jako většina lidí své generace odložil mladý student své sny stranou v okamžiku, kdy vypukla druhá světová válka, a přihlásil se do armády. Jeho vojenská kariéra ho dovedla až do jednotek amerického letectva, a odtud se podporučík Zamperini vydal na četné mise po celém Tichomoří – bylo to obavy vzbuzující povolání, kdy přibližně polovina jeho kolegů letců válku nepřežila. V dubnu 1943 měl Louieho vadný letoun B-24 Liberator Zelený sršeň při záchranné misi v jižním Pacifiku poruchu motoru a zřítil se do moře a osm z jedenácti členů posádky při nárazu zahynulo.

Louie a jeho dva přeživší kolegové ze Zeleného sršně, Russell Allen "Phil" Phillips, kapitán letadla, a seržant Francis "Mac" McNamara, střelec, byli unášeni mořskými proudy v šest stop dlouhém a dvě stopy širokém záchranném člunu v otevřeném Pacifiku po mnoho týdnů. Mac vydržel neuvěřitelných 33 dnů – přežil sedm náletů japonských bombardérů a všudypřítomné žraloky kroužící kolem záchranného člunu, než podlehl hladu, dehydrataci a vyčerpání. Louie a Phil vydrželi celkem 47 dní, což je historický rekord přeživších na člunu, a nakonec je proudy a doznívající tajfun zanesly na dva tisíce mil vzdálený břeh atolu Marshallových ostrovů.

Jakmile zahlédli zemi a snažili se k ní doplavat, byli zajati japonským námořnictvem a uvězněni v prvním z několika táborů pro válečného zajatce. Během více než dvou let trýznivého zajetí trpěl Louie a jeho spoluvězni hlady, nemluvě o nepředstavitelném mentálním a fyzickém mučení. Duševně narušený velitel věznice Mutsuhiro Watanabe, nazývaný muži „The Bird" (Pták), si vybral právě Louieho pro své pro sadistické a brutální činy.

Louie přežil toto nelidské martyrium v nejdrsnějších oblastech válkou zmítaného Japonska ještě předtím, než se dozvěděl, že 20. srpna 1945 (dva týdny poté, co přes 4 tuny těžká bomba nazvaná „Little Boy" (Malý chlapec) zničila Hirošimu), že spojenečtí vězni byli osvobozeni a že válka skončila. Jak Laura Hillenbrand píše v příběhu Louie Zamperiniho: „Nezlomený: Druhá světová válka - příběh o přežití, odolnosti a vykoupení": "Uprostřed oslavujících lidí, stál Louie na třesoucích se nohou, vyhublý, nemocný a zmáčený. V jeho unavené mysli se znova a znova opakovala dvě slova: „Jsem volný! Jsem volný! Jsem volný!"

Veterán, který toho tolik prožil, se vrátil domů do jižní Kalifornie, ale jeho život se navždy změnil. Louie trpěl nočními můrami a svazující duševní poruchou, která se stane lékařskou diagnózou a dostane své jméno až o několik desetiletí později: posttraumatická stresová porucha. Stejně jako nespočetně dalších hrdinů, kteří se vrátili z krutých vězeňských táborů s nočními děsy, které po probuzení vystřídalo peklo dne, i pro Louieho byl takovýto poválečný život obrovský boj. Čtyři roky po svém věznění stále bojoval s panickou úzkostí, alkoholismem a démony, kteří přicházeli pokaždé, když šel spát.

Teprve až když Louie a jeho novomanželka Cynthia slyšeli mladého pastora reverenda Billyho Grahama mluvit v září 1949, pochopil, že musí odpustit. Přijal křesťanství a jeho život se zcela změnil. V následujících letech se Louie věnoval šíření spirituality, síle ducha a odpuštění... Zašel dokonce až tak daleko, že odjel zpět do Japonska, aby se usmířil se svými mučiteli, kteří ho týrali hladem a bili ho do bezvědomí. Jen „The Bird" (Pták) se s ním odmítl setkat.

Louieho příběh měl všechny předpoklady stát se nezapomenutelným filmem. Ve skutečnosti se společnost Universal Pictures již dlouho zajímala o jeho život. V roce 1957 studio získalo práva k Louieho knize „Devil at My Heels" (S ďáblem v patách). Tehdy se počítalo s Tonym Curtisem, ale když se Curtis rozhodl pro film Stanleyho Kubricka Spartacus, byl projekt odložen dříve, než byl scénář navržen. Studio se po nějaké době opět pokusilo převést tento příběh na plátno. Ačkoli k filmu bylo v té době několik scénářů, žádný režisér se tomuto projektu nechtěl upsat.

Až v roce 2002 se všechno změnilo.

Louiemu Zamperinimu se ozvala autorka knihy „Seabiscuit: And American Legend" Laura Hillenbrand. Čím více spolu mluvili, tím více byla Hillenbrand fascinována mužem, jehož životní krédo znělo „Pokud můžu, dokážu to". Zeptala se, zdali její příští kniha může být o něm. Louie souhlasil, přestože svůj příběh sepsal už o mnoho let dříve.

Z knihy „Nezlomený: Druhá světová válka - příběh o přežití, odolnosti a vykoupení" se stal okamžitě bestseller. Od jejího vydání v roce 2010 se v USA až do dnešního dne prodalo více než čtyři miliony výtisků.

O PRODUKCI

Louie se setká s „Jolly":

Zrodilo se přátelství

„Svět, který jsme objevili, vás nemiluje tak, jako vás miluje vaše rodina."

* Louie Zamperini

Film „V zemi krve a medu" z roku 2011 je režijním i scénáristickým debutem Angeliny Jolie a vznikl jako vedlejší produkt její humanitární práce. Motivem filmu je milostný příběh odehrávající se na pozadí konfliktu devadesátých let v Bosně. Film poukazuje na násilí páchané na ženách a pro Angelinu to bylo natolik citlivé téma, že režii nedokázala svěřit nikomu jinému.

„Vůbec jsem neměla v plánu věnovat se režii", říká Angelina. „Představovala jsem si, že jednoho dne skončím s filmováním a budu doma se svými dětmi. U režírování jsem skončila proto, že jsem neměla odvahu oslovit někoho jiného."

Angelina si byla jistá, že chce režírovat film znovu, ale vůbec nebyla jistá, jaký film by to měl být. „Chtěla jsem, aby to bylo něco, co mám ráda a na čem mi záleží, protože režie vyžaduje, abyste se jí plně oddali, musíte trávit mnoho času bez své rodiny a věnovat jí mnohem více úsilí než hraní. Věděla jsem, že to nebude dobré, pokud by mě ten příběh nepohltil a necítila jsem jeho důležitost", říká.

Když roku 2012 producent Matthew Baer ukázal Angelině pracovní scénář k filmu Nezlomný, Zamperiniho příběh ji ihned uchvátil. „Byla jsem překvapená návrhem scénáře, který jsem četla, ale až poté, co jsem přečetla Lauřinu knihu, jsem si věděla, že ten film chci režírovat," říká Angelina.

„Stejně jako miliony čtenářů, kteří nejsou schopni odložit knihu poté, co se do ní začetly, byla jsem i já pohlcena neuvěřitelným příběhem Louieho cesty a Lauřinou brilantní schopnosti popsat události, které formovaly minulé století. Louieho generace vzešla z období Deprese", pokračuje Jolie. „Byli to drsní, silní, tvrdě pracující lidé se smyslem pro rodinu a komunitu, ve které se i přes obrovskou nepřízeň osudu vzájemně podporovali. Když byli vyzváni, aby sloužili své vlasti, byli ještě chlapci, ale i přesto tak učinili. Udělali to pro nás bez ohledu na to, jaký měli strach, bez ohledu na to, jak daleko byli od domova."

Během zpracování Louieho příběhu zjistila Angelina díky Baerovi, že Louie je její soused. „Louie z oken svého obýváku viděl na střechu mého domu", směje se.

Téma filmu i souhra všech těchto událostí uchvátila Angelinu natolik, že pocítila, že se musí ujmout režie Nezlomného. Ale brzy zjistila, že režie tohoto filmu nebude tak snadný úkol. „Musela jsem o tu práci bojovat", říká. „Musela jsem opravdu velmi tvrdě bojovat, abych dokázala ostatním, že na to mám, a později také, abych to dokázala sobě samotné. A samozřejmě abych to dokázala i Louiemu, což taky nějakou dobu trvalo."

Když se Louie dozvěděl, že film bude režírovat známá herečka, chvíli mu trvalo, než té myšlence přivykl. Nebylo to ale dlouho a on jí přivítal do své rozvětvené rodiny. „Angie mi zavolala a řekla, že bude režírovat film", řekl. „Znal jsem jí jen z televize, protože do kina už nechodím. Ale vím, že o ní říkají, že je to nejkrásnější dívka na světě. A pak přišla ke mně domů. Taková panenka! Zlatíčko! Ihned jsem viděl, že není jen krásná, ale i chytrá. Je velmi uvážlivá a má laskavé srdce. Pomyslel jsem si, co můžu chtít víc?"

Inspirována vyprávěním svého drahého přítele (Louie jí nazýval „Jolly") se Angelina pustila se do práce. „Rozpracovala jsem scénář, vybrala z internetu obrázky, různě je k tomu přilepila a přišpendlila, nacpala jsem to všechno do pytle na odpadky a odvláčela do Universalu, kde jsem dělala psí kusy, abych přesvědčila studio, že na tu práci mám."

Studio souhlasilo a schválilo film k realizaci. Angelina byla nesmírně šťastná. Avšak její práce teprve začínala. Ona a Baer strávili několik dalších měsíců

zpracováváním scénáře, přípravou rozpočtu, výběrem vhodných herců a lokací, a Angelina víc a víc poznávala Louieho a jeho rodinu.