Italská kuchyně se vyznačuje jednoduchostí a používáním čerstvých surovin, je zdravá a po celém světě oblíbená. Nelze se tak divit tomu, že v každém větším českém městě narazíme na italskou restauraci a čím dál více hospodyněk a nadšených amatérských kuchařů se snaží o domácí výtvory této ikonické gastronomie.

V Čechách však máme bohužel tendence upravovat si věci dle svého, a tak se nezřídka stává, že jednu surovinu nahradíme jinou nebo že si jednotlivé postupy a recepty tzv. počeštíme. Jak ale tedy vařit správně italsky?

Charakteristika italské kuchyně

Přestože si spoustu lidí pod pojmem italská kuchyně představí především pizzu a špagety, je třeba mít na mysli, že i tato kuchyně je velmi rozdílná dle regionu. Například kuchyně na Sicílii se velmi liší od kuchyně v Toskánsku či Lombardii. Jeden prvek je přesto společný, a to je použití kvalitních a čerstvých surovin. K těm nejpoužívanějším patří těstoviny, rýže, stovky druhů vynikajících sýrů, maso, ryby, mořské plody, prosciutto, rajčata, olivový olej, česnek, bazalka a další bylinky. Nechybí také samozřejmě uzeniny a široce rozšířené je i pití vína a kávy.

Záměna surovin

A přestože některé zmíněné suroviny najdeme v České republice v každém supermarketu, k některým je těžší se dostat. Právě proto se často setkáváme se záměnou italských surovin za ty české a kouzlo této populární kuchyně tak mizí stejně jako pára nad hrncem.

Exemplárním příkladem je například záměna sýrů či uzenin. Všichni jsme asi zažili recepty, kde mascarpone nahrazovalo pomazánkové máslo apod. A přestože tyto suroviny asi nenajdeme v každém tradičním obchodu, menší zacházka na farmářské trhy s italskými produkty nebo do specializovaného obchodu za to určitě stojí.

Čerstvé bylinky

Máme-li však všechny potřebné a originální suroviny, dochází často k dalšímu problému, a to k použití nevhodného koření. To totiž může chuť použité suroviny přebít. Vyvarovat bychom se tak měli již namíchaných kořenících směsí, a naopak vhodné je používat čerstvé bylinky jako bazalku, tymián, oregano, šalvěj či petržel, které originální chuť podtrhnou.

Vesměs však u italské kuchyně platí zlaté pravidlo, že v jednoduchosti je krása a se surovinami, jejichž vzájemná kombinace byla již dovedena k dokonalosti, by se nemělo přehnaně experimentovat. Je tedy dobré držet se osvědčených a tradičních italských receptů a při vaření nechat vyniknout chuť jednotlivých surovin bez jakýchkoli umělých dochucovadel a náhražek.