Když jsem před mnoha lety trávil dovolenou v exotice, cítil jsem se velmi unavený. Hlava mi stále šrotovala pracovními problémy. Zašel jsem na masáž. Balijská terapeutka zalomila svou paži a loktem mi zatlačila na čtyři body dutiny břišní. Vyjekl jsem jako nikdy. Bolest, jako když Vás říznou nožem.
Ovládala shiatsu – umění uvolňování energetických kanálů v těle. Vyprávěla mi, jak břichem vedou ty, které rozhodují o trávení, proměně potravy ve zdravou energii. A dodala, že já je mám v kritickém stavu. „Neměla bych Vám to říkat, ale kdybyste zítra umřel, nikdo by se nemohl divit.“
Tehdy jsem ještě o shiatsu mnoho nevěděl, a tak jsem ji považoval jen za šamanku, která se ze mě snaží vyrazit peníze za další masáže. Představil jsem si však, co by se stalo, kdybych nazítří opravdu umřel. Jak ke mně někdo přichází, odvádí mě od rozdělané práce, malého dítěte, spousty nahromaděných peněz, aniž bych dostal příležitost si je vůbec užít. Ano, představte si – že zítra tu příležitost už mít nebudete.
Tím dnem jsem změnil svůj přístup k životu. Především jsem přestal čekat. Když se mě pak lidé ptali, co jsem tím dnem začal, tak žít. Žít lépe než doposud – to je můj směr.
Nevím, jestli Vaší nejvyšší hodnotou je zdraví, štěstí, spokojenost někoho druhého, peníze, kariéra nebo vnitřní klid. Následujících 10 inspirací má však smysl ve všech případech, a nejen na Nový rok.
1. ZAČNĚME trávit čas se správnými lidmi
Kdo jsou „správní lidé“? Pro mě ti, kteří mě nabíjejí energií a posouvají.
V první fázi mého života to byli takzvaní „lícoví“ lidé – kteří mi opakovali, že zvládnu to, na co si netroufám. Dávali mi pozitivní vnější motivaci (motivaci, která přichází zvenčí a je kladná: Ty to dokážeš).
Ve druhé fázi mého života, když jsem už v sebe uvěřil, mi přestali vadit i „ruboví“ lidé – kteří mi opakovali, že něco NEzvládnu. Dávali mi negativní vnější motivaci (motivaci, která také přichází zvenčí, ale je záporná: Ty to nedokážeš). Nebýt jich, sám bych někdy své cíle brzy vzdal, ale oni mě svou nevírou donutili, abych pokračoval.
Především jsem se však snažil vždycky mít kolem sebe opravdové přátele – to jest ty, kteří mě mají rádi nejen takového, jaký jsem teď, ale i jakým chci být v budoucnu.
A proč je přehodnocení „správnosti“ lidí v našem okolí tak důležité? Protože naše prostředí nás přímo ovlivňuje. Všichni jsme průměrem přibližně pěti osob, kterými se nejvíce obklopujeme. Mysleme na to.
2. ZAČNĚME čelit svým problémům
Nežijeme v ideálním světě. Všichni lidé mají problémy. Co člověka definuje, tedy není velikost nebo povaha jeho problému, ale přístup, kterým na problém reaguje, a způsob, kterým se z problémů zotavuje. Jestliže nejednáme, problémy nevyhnijí. Naopak začínají obvykle stále více zahnívat a zapáchat.
Proto je důležité být ve správném prostředí. I tehdy, když nás problémy dusí, nám vnější motivace (ať pozitivní, nebo negativní) může pomoci. Pojďme do problémů. Učme se dělat, co je v našich silách, pro jejich odstranění. Vnímejme každý problém jako příležitost. To, s čím bojujeme, se jednou změní v to, co jsme překonali. A čím těžší to bylo, tím pyšnější na sebe budeme.
Ano, problémy jsou jako truhly. Uvnitř je poklad. Říká se mu síla.
3. ZAČNĚME být k sobě v každém ohledu upřímní
Potřebujeme něco změnit? Potřebujeme něčeho dosáhnout? Potřebujeme se stát někým lepším? V odpovědi se ukrývá cíl naší cesty. Abychom však mohli dosáhnout cíle, potřebujeme v první řadě vědět, kde se sami nacházíme. Upřímně.
Když nevíme, kam jdeme, je jedno, jakou cestu volíme, protože tam nedojdeme. A když nevíme, odkud vycházíme (a předstíráme, že jsme lepší, než ve skutečnosti jsme), sami si cestu komplikujeme a prodlužujeme.
Proto si řekněme upřímně: Co zahřeje naše ego? Co nám dá nejlepší energii? Odpovězme si férově, jen tak budeme moci být neomluvitelně sami sebou. Je to jen náš život, naše cíle, naše hodnoty. Povězme si tedy na rovinu: Co od života opravdu chceme?
Máte svou odpověď? Jak ji uskutečnit?
4. ZAČNĚME své cíle vnímat jako prioritu
Mnoho lidí je zbytečně nešťastných, protože ignorují své potřeby. Obětují se pro druhé a očekávají, že totéž udělají druzí pro ně. Trápí se pro druhé a očekávají, že druzí se budou trápit také pro ně. Milují druhé a očekávají, že druzí musejí na oplátku milovat i je.
Ne.
Kdykoli se chceme postarat o druhé, musíme začít u sebe. Jen tak budeme mít dostatek energie i na ostatní. Nikdo z nás není schopen dát svému okolí to, co sám nemá. Naše štěstí primárně stojí na dosahování našich cílů. To, zda svých cílů dosahujeme, záleží do značné míry na tom, zda v sebe věříme, zda na sobě pracujeme, zda si děláme čas na vše, co je pro nás podstatné.
Druzí lidé nás potřebují. Ale potřebují nás silné. Nebuďme tedy vůči svému okolí tak sobečtí, abychom sami sebe zanedbávali. Pojďme prostě žít tak, jak nás naplní energií.
5. ZAČNĚME si všímat přítomnosti
Zázraky se dějí. Ne však v minulosti ani v budoucnosti. Dějí se pouze teď. Teď je okamžik, na kterém nejvíce záleží. Teď je život. Nesněme pořád o tom, co by jednou mohlo být – budoucnost nám nikdo na světě nezaručí. Stejně tak přestaňme neustále viset na tom, co se stalo, nestalo nebo mohlo stát – minulost nikdo nezmění.
V přítomnosti je energie. V přítomnosti je také řešení. Nenadávejme tedy na život, jaký je. Prostě si položme otázku: Co s tím teď aktivně uděláme?
6. ZAČNĚME být k sobě uctivější
Žádný člověk na světě nás neterorizuje tolika zlými domněnkami, představami, hodnoceními, jako to dokážeme my sami. Přestaňme to dělat. Uvažme – kdyby k nám nějaký přítel přistupoval tak, jak k sobě někdy přistupujeme sami, jak dlouho by asi zůstal naším přítelem?
Způsob, kterým se sebou zacházíme, navíc nastavuje standard pro ostatní. Jestliže se sami nedokážeme mít rádi, nedivme se, že se nám vyhýbají i ostatní. Zákon odpudivosti funguje stejně jako Zákon přitažlivosti.
7. ZAČNĚME oceňovat všechny lekce, které nám život poskytuje
Zvykli jsme si děkovat jen za dobré. Při zpětném zhodnocení ale zjistíme, že nejvíce nás v životě posunuly negativní zkušenosti. Ať dobré, či špatné, všechny jsou užitečné.
Člověk nezapomíná nic, co je podstatné. Ano, nezapomíná ani bolavé zkušenosti. Protože jsou důležité. Jen tehdy, když něco bolestivého zažijeme a nezapomínáme, to neopakujeme. Jednou, a dost.
Stejné je to s chybami. Všichni děláme chybu jen jednou. Chyba, kterou opakujeme, už není chyba, ale volba. Ovšem i ta je zkušeností. Stejné činy totiž přinášejí stejné výsledky. Neproklínejme své chyby ani volby. Učme se z nich. Nejen úspěchy, ale i chybami se všichni učíme a zlepšujeme.
8. ZAČNĚME si vážit toho, co už máme
Nejbohatší lidé nejsou ti, kteří mají nejvíc, ale ti, kteří mají dost a nepotřebují víc. A nemluvím jen o penězích. Mnoho lidí věří, že dosáhne vnitřního štěstí, až… Až budou mít novější auto. Až budou mít větší byt. Až budou na vyšší pozici. Pochopme však, že i potom bude záležet na schopnosti ocenit přítomnost.
Chceme-li si v životě užít co nejvíce štěstí, naučme se oceňovat už to, kde jsme a co máme. Sajme z toho energii. Buďme hrdí na to, co jsme už dokázali překonat a kolik překážek už máme za sebou. To nám dá sílu do překonávání překážek, které nás teprve čekají.
Budeme-li denně schopní ocenit přítomnost, pak se náš život promění ve šňůru šťastných dní. Zjistíme, že užít si můžeme nejen cíl, ale i cestu.
Pak objevíme, že není ani tak důležité, čeho v životě dosahujeme, ale kým se v průběhu té cesty stáváme – někým, kdo si dokáže vážit svých výher i proher, protože mu dávají motivaci do dalšího dne.
9. ZAČNĚME dávat šanci svým nápadům a snům
Opravdu chcete žít? Život je změna. Žít znamená zkoušet, objevovat, hledat.
Kdykoli začneme zkoušet něco, co jsme ještě nikdy nedokázali, nemůžeme si být jisti, že nám to vyjde. Na druhou stranu nám to nikdy nemůže vyjít, jestliže to nezačneme zkoušet.
Úspěšní lidé jsou ti, kteří na začátku byli natolik šílení, že zkoušeli. Neměli nesplněné sny. Měli jen sny, o které se pokusili, i když třeba nevyšly.
Pamatujme si: Zkusit znamená získat zkušenost. Tedy: v každém případě se posunout. Někdy k úspěchu, jindy k ponaučení. V obou případech je to však zisk.
10. ZAČNĚME soupeřit se svou včerejší verzí
Já vím, že nás bolí to, co špatného nám provádějí druzí lidé. Já vím, že nás trápí, že druzí jsou v něčem napřed. Ale také vím, že kdykoli se soustředíme na rozdíl, který je mezi námi a druhými, nikdy nebudeme spokojeni.
My totiž nikdy nemůžeme být jako oni. Ale v každém okamžiku života můžeme být jako my.
Všímejme si druhých, ale jen proto, abychom se inspirovali jejich přístupem, oceňovali jejich myšlení, učili se z jejich odvahy. Nesoupeřme s jejich osobnostmi. Jsme totiž nesouměřitelní.
Věřte mi, že každý jsme unikát. Všichni máme něco, co druzí nemají. Jediný objektivní a měřitelný souboj tak můžeme vést pouze sami se sebou. Snažit se být alespoň stejně dobří, raději lepší, než jsme byli včera.
Zlepšit svůj život znamená do značné míry zjednodušit jej. Přemýšlej více o tom, co nám energii dává i bere. A jednat tak, abychom energii spíše získávali, než ztráceli.
