29032024

úterý, 22 květen 2018 00:00

Obezita – vážný zdravotní problém psů a koček

Vydatná strava v nemalém množství na straně jedné a nedostatek pohybu na straně druhé. Tato nerovnováha energetického příjmu a výdeje se týká nejen lidí, ale i psů a koček. Lidé dopřávají jak sobě, tak svým domácím mazlíčkům pochoutky a pamlsky, jenže hýbou se stále méně. Nadváha a obezita proto není problémem pouze lidské populace, avšak čím dál častěji ohrožuje i domácí mazlíčky. 

 

Vyšší než normální hmotnost má podle dat WHO (z roku 2014) 52 % světové dospělé populace. Nárůst obezity je zaznamenán ve všech zemích a od roku 1980 se výskyt obezity více než zdvojnásobil. Stejně tak obezita psů a koček je celosvětovým problémem a její výskyt strmě stoupá. Odhaduje se, že přibližně polovina psů a koček trpí nadváhou či obezitou, za posledních 10 let se počet zvířat s nadváhou vyšetřovaných veterináři zvýšil o 170 % u koček a 160 % u psů.

Vyvážená strava + dostatek pohybu = ideální hmotnost

V České republice trpí nadváhou a obezitou až 40 % psů a koček, ale podíl může být i podstatně vyšší, protože u nás chybí oficiální monitorovací studie. Hlavní příčinou obezity je přebytek denního příjmu energie v potravě oproti dennímu výdeji energie. V důsledku této nerovnováhy dochází k nadměrnému hromadění tělesného tuku. Zvířata s nadváhou přesahují svou optimální váhu o 15 %, zvířata s obezitou o 30 %.

Mnozí majitelé psů a koček často nevidí nebo nechtějí vidět, že jejich mazlíček má nějaké to kilo navíc. Přibývání na váze je postupné a většinou tak pomalé, že změnu téměř nevnímají. „Obezitu však není možné brát na lehkou váhu, protože se jedná o závažnou nemoc s mnoha zdravotními riziky,“ říká doc. MVDr. Radko Rajmon, Ph.D. z České zemědělské univerzity v Praze a dodává: „K nejčastějším komplikacím spojeným s obezitou patří onemocnění pohybového aparátu, srdeční a cévní onemocnění, dýchací potíže, kožní choroby nebo zvýšený výskyt cukrovky.“ Nejenom zrádné nemoci, ale i nižší věk, kterého se obézní pes nebo kočka může dožít, jsou důsledky obezity.

Některá plemena psů (např. retrívr, kokršpaněl, jezevčík, rotvajler) a koček (např. domácí, mainská mývalí, britská, perská) jsou k obezitě náchylnější. Psi ukládají většinu tuku do podkoží v oblasti hřbetu, beder, křížové kosti a v dutině břišní. Kočky ukládají většinu tuku také podkožně, ale na rozdíl od psa je to zejména ve spodní části břicha, ve tvářích a rovněž v dutině břišní. Rizikovými faktory, které přispívají ke vzniku obezity, jsou omezení pohybu zvířete, způsobené celodenním pobytem v domě, soustavné překrmování, ale i stárnutí a kastrace.

Je můj domácí mazlíček obézní?                                                                    

Ačkoli je nadváha a obezita domácích mazlíčků poměrně citlivým problémem, není možné schovávat před ním hlavu do písku, je třeba postavit se k němu čelem. Veterináři bývají často dotazováni, jak posoudit správnou váhu psa nebo kočky. „K určení nadváhy je třeba zohlednit řadu kritérií, ale osvědčily se mi tři kroky, které provádím společně s majiteli zvířat – prohlédnout, prohmatat, zvážit. Pohledem zkontrolujeme, zda je zřetelný pas. Zvíře by se mělo v oblasti pasu při pohledu z vrchu i z boku zužovat. Pohmatem hrudníku zjistíme, zda lze lehce nahmatat žebra, a odhadneme množství tuku na žebrech a kolem páteře. Váha pak určí základ pro snižování nadbytečných kilogramů,“ říká MVDr. Anna Podratzká z Veterinární kliniky Donovalská. Zjištění nadváhy by mělo být varovným signálem, na který je třeba ihned reagovat. V žádném případě není vhodné přehlížet první příznaky nadváhy a čekat až na rozvinutí obezity.

Každé kilo navíc je problém

Zdravé zvíře má podstatně lepší kvalitu života než obézní. Protože obezita zhoršuje jeho kondici, dochází k úbytku svalové hmoty. V důsledku toho se zvyšuje bolestivost kloubů a vazů, což vede k omezení pohybu. A začarovaný kruh je uzavřen! Péče o obézního mazlíčka je značnou zátěží i pro rozpočet jeho majitele. Léčba zdravotních problémů, vzniklých v důsledku obezity, je poměrně nákladná. Například operace prasklého zkříženého vazu se pohybuje mezi 10 – 20 tis. Kč, léky proti bolesti při léčbě artrózy kyčlí nebo loktů činí 3 tis. Kč/3 měsíce a inzulinová léčba cukrovky u koček přijde na 2 tis. Kč/3 měsíce.

Program hubnutí

Pokud už zvíře nadváhu nebo dokonce obezitu má, je třeba zahájit komplexní program hubnutí, při němž musí jít ruku v ruce zvýšená spotřeba energie se snížením příjmu kalorií. Se správným nastavením redukčního programu nejlépe poradí veterinární lékař, který jednak vypočítá, kolik by mělo zvíře zhubnout a dále pak doporučí vhodné krmivo a jeho dávkování. Hubnutí by mělo být postupné, trvající asi 3 až 4 měsíce a úbytek na váze by podle nejnovějších studií neměl přesáhnout 2 % tělesné hmotnosti týdně. Pokud by k ubývání na váze docházelo příliš rychle, nadváha by se po ukončení programu hubnutí pravděpodobně opět vrátila. Během redukčního programu je vhodné v pravidelných intervalech navštěvovat veterinárního lékaře, který bude na základě úbytků váhy upravovat dávkování krmiva. Velmi důležitou složkou programu hubnutí je pravidelný pohyb se zvyšovanou intenzitou, pokud to neodporuje zdravotnímu stavu zvířete. Doporučuje se chodit na delší procházky, se psy běhat a kočky motivovat k různým hrám. Pro psy s artritidou je vhodné plavání, které tolik nezatěžuje klouby.

Čím krmit?

Ke snížení kalorického příjmu vedou dvě cesty - nadále používat původní krmivo ve sníženém množství, nebo zvolit speciální krmivo se sníženým kalorickým obsahem určené k hubnutí. „První možnost nedoporučujeme, protože snížením krmné dávky může dojít k nezdravému hubnutí, které je způsobené nedostatkem nezbytných živin (aminokyselin, vitamínů, minerálních látek),“ vysvětluje veterinární lékařka Podratzká a doplňuje: „Běžná krmiva jsou namíchána tak, aby při normální krmné dávce obsahovala odpovídající množství kalorií i nezbytných živin. Pokud je tato dávka výrazně snížena, může dojít k úbytku svalů a poruchám, které jsou způsobeny nedostatkem potřebných výživných látek. Naopak krmiva určená k hubnutí mají menší kalorický obsah a vyšší množství esenciálních živin.“ V ideálním případě by pes měl být krmen ve 2 až 4 dávkách a pro krmení by měl být určen pouze jeden člen domácnosti. Tak vzniká kontrola nad tím, aby ostatní členové domácnosti psa nepřikrmovali.